Křičel rozčilený Petr Nárožný ve filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje!“, když našel cizí chybu, kterou mohl zakrýt prohru s hlavním hrdinou. Tentokrát mohli totéž volat členové družstva „Seskočil z rudé skály a vyrazil si dech“, ale s čistým svědomím, protože nešlo o chybu zástupnou, nýbrž skutečné přehlédnutí pořadatelů, a to hned dvojí. Situace byla opravdu komická, možná i brutální, ale v duchu Mirka Dušína - nejprve vyhlásili na třetím místě již zmíněnou dvojici, která pak sama během vyhlašování potvrdila, že soupeři za nimi získali více bodů, než kolik jim pořadatelé spočetli, a sama se tak posunula na čtvrté místo. Pořadatelé přehlédnutí opravili, vyhlášení zopakovali, jenže dvojice odsunutá na čtvrté místo později, několik dní po opravném vyhlášení, díky zadání dat z GPS do mapové aplikace zjistila, že vlastně měla skončit druhá, protože jim pořadatelé nezapočítali kontrolu z první etapy! „Žádám opakování ceremoniálu!“ stálo tučně a několikrát v emailu, ale bylo jasné, že opakování ceremoniálu se jen tak hned konat nebude – ani jeden ze zúčastněných neměl chuť jet znovu do Kokořínského kempu.
Brutální! Ale není se čemu divit, vždyť samy závody se tak i jmenují – Brutus. A letos dělaly čest svému jménu. Tím, že místo očekávaného jara přišla brutální zima, sníh a mráz. Tím, že závodníci byli ubytováni v papundeklových chatkách s brutálně zastaralým vybavením. Terénem s brutálními skalními srázy, díky kterým na každý kilometr trasy připadalo brutální více než stometrové převýšení. Brutálním rozdílem teplot – ráno -7oC, odpoledne brutální klouzačka na rozmrzlé vrstvičce země na jižních svazích. Leč konec steskům na brutality, teprve překonáním překážek se stává člověk silným.
Cože to ten Brutus vlastně je? Jednoduše řečeno, závod dvojic o nejvyšší počet bodů, které stihne posbírat během 11 hodin hledání různě obodovaných kontrol rozmístěných v terénu. Letos sice na ploše „pouhých“ 131 km2, zato s hluboce zaříznutými skalními údolími. A aby nebyl Brutus tak brutální, dělí pořadatelé čas na dva, téměř shodné díly – v sobotu je limit 6 hodin, v neděli 5. Závodníci ale musí velmi dobře odhadnout své síly a schopnosti, protože jsou trestáni, v duchu Brutusu brutálně, za překročení limitu o každou minutu. Za půlhodinu přes limit by přišli závodníci o víc bodů, než kolik by mohli získat, i kdyby oběhli všechny kontroly. Občerstvení? Pche! Tedy - když už je někdo taková měkota, ať si ho nese s sebou! Ale abych jen brutálně nestrašil – vždyť jsme v kraji rozeklaných malebných skal, mohutné skalní plastiky Čertovy hlavy, v cíli toulek romantika K.H.Máchy, v blízkosti fotogenického hradu Kokořín, v rodišti Václava Bolemíra Nebeského, spisovatele a milence B.Němcové, v kraji do dohled od Bezdězu, na nějž se během přesunu z kontroly na kontrolu otevřelo pár vyjímečných pohledů. A to všechno převažuje negativa natolik, že závodníci přibíhající v neděli do cíle si postekli – Brutus 2013 je fuč, aby pak po krátkém oddychu v cíli s úsměvem dodali – ať žije Brutus 2014!
Pro čtenáře, kteří by mi snad chtěli brutálně spílat, že jim chybí čísla, tak typická pro sportovní klání, dodávám: Brutusu se nezaleklo 8 ženských, 15 smíšených a 10 mužských dvojic. Spolu s 3 družstvy příchozích se tak brutálních podmínek nezaleklo 61 lidí. Nejlepší dvojice v absolutním pořadí, „Velkej a malej“, složená z M.Seidla a J.Kotyka, vymyslela a zvládla postup dlouhý 45+40 km, na kterém nasbírala 138 bodů. Druzí v absolutním pořadí i mezi muži byli J.Kovář a H.Urban, takto „Seskočil z rudé skály a vyrazil si dech“, kteří dokázali nasbírat 121 bodů (42+36 km). Třetí dvojice, opět mužská, Tesla Brno (R.Čech + O.Kotecký), doplatila se stejným počtem bodů na fakt, že její celkový čas byl o 12 minut horší. První smíšená dvojice, „RajČe“ ve složení Z.Čechová a Z.Rajnošek, byla se ziskem 92 bodů v absolutním pořadí 5. a první ženská dvojice, „Corpora cavernosa“ ve složení E.Setínková a A.Záveská, dosáhly se 72 body na celkové 13.místo.
Pro čtenáře Listů Ašska zaznamenal průběh letošního Brutusu, pořádaného 16. a 17. března na Kokořínsku, Jindřich Kovář.