Snění může mít mnoho podob – od přízemních až po vyloženě nesplnitelné vzdušné zámky, sní staří, mladí. I sportovci mají sny, ale většinou se vážou k jejich sportovnímu odvětví. Nejinak jsou na tom i dva matadoři orientačního běhu v Aši, K.Pilař a J.Kovář. A navíc: když člověk stane na stupínku nejvyšším na mistrovství republiky a pak stejný výkon zopakuje i příští rok, je nabíledni, o čem se může snít. Zlatý hattrick, prostě tři zlaté za sebou. K.Pilař měl před 7 týdny operaci kolene, nu, uvidíme. A tak poslední červnový víkend vyrážíme směr Mimoň. Území plné pískovcových skal severně od Máchova jezera. Letošní mistrovství mělo i mezinárodní účast – v číselech 226 závodníků ve 109 týmech z 12 zemí světa. Centrum závodů v rogainingu, orientačním běhu na 24 hodin, je na kraji bývalého vojenského areálu po Sovětské armádě. Jako ostatní, zvláště zahraniční účastníci, zíráme na okolní budovy, které vypadají, že se vybrakované drží pouhou silou vůle.
Ale je sobota 23.června, 10:00 a účastníci dostávají mapy a stavitel závodu udílí pokyny. Na ploše 360km2 je 60 různě obodovaných kontrol, zakázané oblasti jako přírodní rezervace, vojenský prostor a také obora se zubry, kde se na více než 24km2 smí jen po cestách. Zubři jsou prý klidní, ale radši nedráždit! Do opuštěných objektů raději nevstupovat, pozor na šachty, jámy a studně. A poslední jobovka – na celých 360km2 jsou jen 4 občerstvovací stanice. Pohled míří na teploměr – 26OC ve stínu! Prý můžeme navštívit hospody. A některé části mapy, prý úplně nesedí, říká potutelně stavitel, voda vzala například jednu lávku přes Ploučnici.
Bereme všechny rady na vědomí a plánujeme trasu. Ještě drobné přípravy a už je ostrý start. Houf vyráží, zítra v poledne nashle v cíli.
Prvních pět kontrol je poměrně v pohodě, většinou jdeme lesem, schovaní před sluncem. Jenže stačí 3km přeběh přes louky a člověk chytá úžeh, a to máme ještě víc jak ¾ před sebou! Desátá kontrola nás dost vyvede z míry – v mapě je les, my ale koukáme na pole se vzrostlým obilím. Nakonec usoudíme, že jsme správně a přece jen kontrolu po delším hledání nacházíme. První úlet mapaře nás stál 10 minut. Hned druhá kontrola v dalším pořadí nás potrápí. Jsme jasně v ohybu cesty, lezeme v příkrém svahu nahoru a dolů, slunce pere, ale nic. Nakonec kolega spatří další skály až za ohybem, a kontrola je tam! Dalších 10 minut a spousta sil fuč. 13.kontrola bez problémů, nabrat vodu na občerstvovačce a neuvěřitelný výlez schody tesanými ve skále na ruiny hradu. 14.kontrola a rychle dál, 15. taky OK, ale na 16. se motáme po skalkách dobrých 15 minut, než se chytíme. Jsme na vedlejším hřbetu, zmátla nás úplně nová cesta. Další kontrola opět bez problémů, ale u další se opět ztrácíme na postupu divokým terénem - chvíli jdeme jen s vírou, že se opět chytíme, ale štěstí nám přeje a po chvíli už víme, kde jsme. Následuje delší přeběh, ale cesty sedí, takže po dalším výlezu na kopec pátráme po kontrole. Po 5 minutách ji nalézáme docela schovanou. Fuj, to se nedělá! Obzor se začíná potemňovat a než dorazíme přes údolí na 20. kontrolu, padne tma. V lese je spousta jiných cest, opět ztrácíme 10 minut dohledávkou. Krátká operativní porada a naplánovanou kontrolu na zřícenině Ralsko vynecháváme. Je sice za maximum bodů, ale museli bychom si hodně zajít a hlavně vystoupat 250 výškových metrů. Vezmeme radši další kontrolu v pořadí. Všechno souhlasí s mapou, sráz tu je, ale kontrola nikde. Lezeme ve tmě nahoru, dolů, zpátky na cestu, na vedlejší cestu, ale když kontrolu ani po 45 minutách nenacházíme, pokračujeme dál. Další kontrola je orientačně jednoduchá, ale louka neuvěřitelně zarostlá. Probíjíme se rostlinstvem po pás. Navíc se ochladilo a začíná padat mlha. Kontrolu nacházíme, čekají nás 2 kontroly na bývalém letišti. První je roh budovy a druhá u bývalého hangáru. Ve dne dětská kontrola, v noci dalších 20 minut bloudění. Ono trefit na 2,5km dlouhém letišti ten správný kopeček z 20 jiných stejných, pravidelně rozmístěných hromad, když vám baterka dosvítí jen na 20metrů, není sranda. Další kontrola opět v pohodě, ale pak marně hledáme lávku přes Ploučnici. U řeky bují kopřivy po prsa a jelikož padla velice slušná mlha, jsou baterky k ničemu. Chvíle bezradného hledání, a je rozhodnuto – zpátky na silnici a 4 kontroly na druhém břehu bereme s 3 km oklikou. Až kontroly orazíme, řeku nějak přebrodíme. Ouha! U další dětské kontroly, kaple u cesty, běháme sem a tam, než zjistíme, že 1 mm odstup symbolu není tisková chyba, ale kaple je opravdu podle měřítka v lese 50 m od silnice. Další kontroly bez problémů, ale Ploučnice je několik metrů široká a aspoň 2 metry hluboká prudká řeka, tudy ne. Takže další zacházka, už se rozednilo, tak lávku nakonec najdeme. S ohledem na zpoždění přehodnocujeme razantně plán. A po 1,5 hodině přehodnocujeme znova, když po 4 kontrolách opět 40 minut marně pročesáváme hřbet, kde v jednom z mnoha skalních údolí má být kontrola. Pocit zklamání otevírá dvěře špatné náladě a všem neduhům. Slunce už začalo opět pražit, teď už jen nejkratší cestou k cíli, přes kontrolu v šílené bažině a následnou na kopci s 200 m převýšením. Poslední úsek je snad pro horolezce! Ještě 3 kontroly, ale další zásek. Nejsme v tom sami, mapaři to opět trochu nesedí, nakonec nás hledá kontrolu 8. Máme ještě 35 minut, tak si troufáme ještě na jednu. Ale opět bloudíme, když jsme kontrolu minuli o 40 metrů, jak zjistíme po 20 minutách zoufalého bloudění. Ještě je pár minut, ač jsme otupělí po probdělé noci, sežehnutí sluncem, s puchýři, ještě zkoušíme kontrolu těsně u areálu, ale jsme zase někde mimo a zbývají poslední 4 minuty. Balíme, do cíle, tresty za překročení limitu jsou drsné! Cílem probíháme 2 minuty před vypršením limitu.
Nu, sen o hattricku se rozplynul jak pára nad hrncem. Takhle budeme rádi, když budeme v polovině. Jak se pak změří dodatečně, urazili jsme jako loni 100 km, ale bodů je podstatně míň. Přichází vyhlášení a s ním i milé překvapení. Ne, hollywoodský happyend nečekejte, bylo to stříbro ve veteránech a 6. místo absolutně. Ale jak je vidno, podmínky byly stejné pro všechny a nástrahy terénu i mapy potrápily nejen nás. Ale sny je možné snít neustále. Na přelomu srpna a září se přece koná mistrovství světa – i když 850 účastníků se mistrovstvím republiky nedá srovnat, přesto - držte nám palce...