Orientační květen

Nad mnoho výtisky těchto listů se po přečtení nadpisu asi ozve: „No tohle, co v těch novinách zase píšou? Květen je přece tradičně zamilovaný, je to lásky čas!“ Nechme je, svým způsobem budou mít pravdu. Možná si někdo ještě přisadí a vzpomene si na studený máj, v stodole ráj – pohled zemědělce, ať už eko- nebo „neeko-“. Všechno. Ale proč nebořit zavedená klišé? Proč nezkusit něco nového? Pojďme tedy orientačně zkusit, jak by vypadal orientační květen:

První víkend, 5. a 6.května, národní žebříček ve Chvalči. Druhý víkend, 12. a 13. května další kolo národního žebříčku v Nasavrkách. Třetí víkend, 19. a 20.května, oblastní závody v Nejdku. A poslední květnový víkend, 26. a 27.května, Lázeňský trojúhleník v Mariánských Lázních. Málo? Tak přihodíme ještě jeden závod, orientační sprint, v pátek 25.května, mimo jiné i proto, aby byl Lázeňský trojúhelník opravdu trojúhelníkem.

Uf, docela dost, co říkáte? Národní žebříčky jsou již opravdu dlouho za námi, ty již rozebírat nebudu, ale oblastní závody jsou ještě čerstvé.

Jako by moji výzvu o bourání klišé vyslyšeli v Nejdku – na sobotu nasadili totiž „free order“. I začátečníci v angličtině určitě dokáží anglické spojení správně přeložit jako „volné pořadí“. O co jde? Klasický orientační závod má pevně dané pořadí kontrol a závodník je dokonce vyloučen z hodnocení (diskvalifikován), pokud pořadí nedodrží. U volného pořadí jsou naopak kontroly rozmístěny volně na zmapované ploše, v tomto případě v okrajové části Nejdku u Křížového vrchu, a závodník sám musí co nejlépe vymyslet, jak oběhnout všechny kontroly, ale zároveň se tolik nenaběhat a nenafunět do kopců. A že se Křížový vrch strmí do slušné výšky nad Nejdkem! Na první pohled se může zdát, že si pořadatelská Jiskra značně ulehčila život, ale zdání klame. Dobře rozmístit kontroly tak, aby závodníci neběhali stejně, je fuška. Dlužno ale podotknout, že si nejdečtí s rozmístěním dali práci a v hlavních kategoriích se opravdu nenašly dva stejné postupy. Z ašských se nejlépe umístili J.Frank na 1., O.Kovář na 2. a S.Svobodová, J.Kovářová, T.Redlich a L.Kovářová na 3. místě. V nedělním závodě se již nejdečtí přidrželi tradiční klasiky. Ačkoliv se mapa jmenovala „Světlina“ a slunce krásně a příjemně svítilo po celý nedělní závod, zažilo mnoho ašských závodníků vysloveně zatmění, díky kterému byly výsledky až o několik míst horší. Takže nejlepší „bedna“ byla broznová a stoupli si na ni J.Frank, S.Svobodová, M.Vítková, J.Kovářová, T.Redlich a L.Kovářová.

Dostáváme se k Lázeňskému trojúhelníku, který zahájil páteční sprint na zcela nové mapě Lido, mapující okolí stejnojmenného koupaliště v M.Lázních. Příjemný závod za krásného počasí, zcela plochý terén, o výsledku rozhodovaly vteřiny. Na stupních vítězů stáli z ašáků M.Vítková (2.), O.Kovář (3), J.Frank (1), L.Kovářová (2) a zcela nezvykle P.Stehlík (1). Byla-li páteční první etapa pohodovým proběhnutím okolo rybníka, byla sobotní etapa v Slavkovském lese na mapě „Lazy“ holým bojem o přežití v zarostlých bažinách, šplháním po kamenech a se snad tisícem popadaných a pořezaných větví na m2. Ač je mapa již postarší, tratě byly postaveny zajímavě, ale spousta kontrol byla tak důkladně schovaných, že jejich nalezení připomínalo pověstnou jehlu v kupce sena, což ubralo závodu na kvalitě. Díky velmi náročnému terénu, starší mapě a zašití kontrol rozhodla druhá etapa o celkovém pořadí. Z ašských druhou etapu dobře zvládli T.Pelcová (2), M.Vítková (2), O.Kovář (3), tradičně J.Frank (1) a překvapivě opět P.Stehlík (2). Před poslední, nedělní etapou jsme načerpali síly prohlídkou rašeliniště na Kladské, ale hlavně odpočinkem v bazéně a prohlídkou kolonády. A už je tady neděle, hospoda u Březího vlka ve Valech a vyrážíme na závěrečný závod na mapě Balbín, mapující les mezi Valy a M.Lázněmi. Do lesa bývalo krásně vidět z vlaku, ale po modernizaci železničního koridoru brání zakoukání se vysoká rychlost a místy také protihlukové zátarasy. Čtenářům nezbyde než věřit, že les je o poznání méně divoký a zarostlý než lesy v Slavkovském lese, ačkoliv i zde se bažiny a džungle najdou. A kupodivu vede hlavní trať přes již zmíněné bažiny a džunglí. Ale orienťáci nejsou zlomyslní, jsou na překonávání teréních překážek zvyklí – a kromě toho to staviteli tratí na našich závodech oplatíme.

Ale zpět k Březímu vlkovi. Právě probíhá vyhodnocení celého Lázeňského trojúhelníku, kdopak si odnesl za celovíkendovou námahu nejvíce vavřínů? Nejlépe z patnácti ašských dopadnul J.Frank a velmi překvapivě P.Stehlík, kteří stanuli na místě nejvyšším – zlatém. Stříbrná skončila M.Vítková a bronz si odnesl O.Kovář a T.Redlich.