Zřejmě počínaje dítkami školou povinnými každý zná Ladovy Hrusice, které známý malíř zvěčnil ve svých obrázcích. A zřejmě i každý ví, že Hrusice leží kousek jihovýchodně od Prahy, pár kilometrů od Sázavy. Tento malebný, poklidný kraj se stal 10. a 11. března brutálním dějištěm Brutus extreme cupu. Že jste pouze slyšeli Brutus ve spojení s bigbítovou kapelou, proslavenou hity „Dlažební kostka“ či „První polibek“? Brutus extreme cup je extrémě dlouhý závod v orientačním běhu, spadající už do kategorie rogainingu, což jsou běhy trvající několik hodin. Tento Brutus extreme cup trvá v sobotu 6 a v neděli 5 hodin. Za překročení časového limitu je družstvo značně penalizováno, což se letos stalo například kolegům ze západočeské oblasti – celkem 50 minut přes limit poslalo „Klínoveckou střelu“ do takového mínusu, že by museli běhat po kontrolách několik dní, aby se vůbec dostali na nulu. Celková délka závodu není dopředu dána, protože kontroly jsou rozptýleny na obrovské ploše, letos např. 35 kontrol na 156km2 a závodníci si trať určují volně. Ti nejlepší dokážou urazit za oba dny okolo 80km.
Pravda, krajina mezi Hrusicemi a Sázavou nevypadá při pohledu do atlasu nijak divoce hornatě, ale Sázava a její přítoky vyhloubily strmá údolí a rokle, díky kterým roste celkové převýšení závodu hned po desítkách metrů. Navíc závodní prostor protíná již zmíněná řeka Sázava, mající na 30km toku pouhých pět mostů a kromě toho vede mapou dálnice D1, kterou, pokud nejste sebevrah, můžete překonat jen na podjezdech nebo nadjezdech. K tomu se letos přidalo počasí – stále ještě zmrzlá půda přes den na povrchu roztaje a na blátíčku, které se tím vytvoří, to klouže víc než na zledovatělém sněhu. Pořadatelé, manželé Horovi, sice mají po oba dny stejné umístění kontrol, jenže závodníci stejně volí každý den jiný postup, neboť se bodové ohodnocení kontrol mění. Horovi dokonce projevují v pravidlech svérázný smysl pro humor, protože kontrola může mít i nula bodů a dle jejich vyjádření dokonce ani v terénu být nemusí! Bohužel toto opravdu netradiční pravidlo museli letos využít, protože někdo v sobotu dvě kontroly v terénu ukradl. Ještě nepochopitelnější bylo, že např. kontrola u památné lípy v samotných Hrusicích vydržela. Operativním přiřazením 0 bodů kontrole zabránili pořadatelé tomu, aby tam nějaké družstvo marně bloudilo.
Dobrá, slyším brumlat čtenářstvo, jak s nějakým závodem souvisí botky kocoura Mikeše? Inu, jedna z cen pro absolutně nejlepší družstvo byl dort s z marcipánu vymodelovanými botkami a kloboukem kocoura Mikeše. Nu a souvislost s Aší by už čtenáři mohli doplnit za mě. Dvojice ašských orientačních běžců, ve složení K.Pilař a J.Kovář, startující pod názvem Ašáci-pašáci málem pašáky opravdu byli. Rozhodně jsme měli po sobotě velmi dobrou výchozí pozici. Oběhli jsme 20 kontrol, urazili 39km a skončili druzí se ztrátou pouhého jednoho bodu na první družstvo SCAR. Na druhou stranu nám na záda dýchalo třetí družstvo „lepus“se stejným počtem bodů, ale o devět minut horším časem.
Neděle nebyla vůbec přívětivá. Oproti jasné sobotní obloze se přihnaly mraky, ze kterých začalo drobně mrholit a přidal se vlezavý vítr. Také bohužel přišly drobné chyby při dohledávce 3 kontrol, kdy jsme až příliš věřili tvaru křižovatek lesních cest na mapě a kontrolu buď přeběhli, nebo jsme kolem ní kroužili. Což nás nakonec stálo druhé místo. Družstvo „lepus“ za námi stihlo získat o 2 body navíc a družstvo SCAR před námi získalo o jeden bod navíc, čímž nás odsunuli až na třetí místo. A tak ani 33km a 13 kontrol v neděli na vítězství nestačilo. Sladké botky kocoura Mikeše putovaly nakonec do rukou pánů Čopjana a Žaloudíka místo do Aše. Když si vezmeme, že součet let členů vítězného družstva „lepus“ jen tak tak stačí na věk jednoho z nás, zas tak špatný výsledek to není.